Dávná historie poutního místa je opředena pověstmi sahající až do doby vlády Přemysla Otakara II. (1253-1278), kdy zde měla být uctívána soška (obraz?) Sedmibolestné Panny Marie. Do dnešní podoby byl kostel uveden kvardiánem minoritského konventu v Krnově P Bedřichem Kubínem v letech 1722-1727. Nádherná fresková výzdoba pochází od brněnského maliře Františka Ecksteina. V roce 1786 byl kostel z nařízení císaře Josefa II. uzavřen, měl být zbořen, byl však vykoupen čtyřmi krnovskými měšťany (A. Philieb, H. Schmidt, C. Quesker, M. Weiss) za 406 zlatých. Znovuotevření kostela bylo dosaženo v roce 1795, před tím však musela být vystavěna kolonie Mariánského Pole s 18 domy, aby kostel mohl být pro tyto obyvatele otevřen. V roce 1865 kostel vyhořel a vážně utrpěl i koncem 2. světové války. Byl však minoritským řádem znovu obnoven. V roce 1950 byl klášter zrušen, po roce 1989 znovu obnoven a vrácen minoritům. Kostel, jehož dvouvěžová silueta vévodí širokému okolí, je barokní stavbou s hlavní lodí, boční, rozšíření je oboustranně vytvářeno trojicemi kaplí a prostor nad nimi tvoří druhou etáž rozšíření hlavní lodě (emporu) olemovanou balustrádou, která pokračuje i na kůr. Hlavní oltář s obrazem Panny Marie Sedmibolestné je dokonale sladěn s celkovou výzdobou chrámu. Boční kaple jsou zasvěceny na evangelijní straně od presbytariáře sv. Michaelu, Panně Marii, sv. Anně na epištolní straně sv. Janu Nepomuckému, Božskému srdci Páně, sv. Vavřinci. Bez nadsázky lze říci, že poutní kostel Sedmibolestné Panny Marie patří k duchovním perlám celého Slezka a říká se mu taky "Slezský krnovský Kopeček".
Hlavní pouť je v neděli blíže k svátku Bolestné Panny Marie (15. 9.).
Na jihovýchodním okraji města Krnova odtud po místních komunikacích ke kostelu.