STŘEDNÍ POLABÍ – LIPOVKA, GRADO, HRBÁČKOVY TŮNĚ

Nedaleko hlavního města, ve středním Polabí se vyskytuje lokalita ve které se zachovaly zbytky původních lužních lesů, dříve pokrývajících břehy řeky po celém středním a dolním toku řeky. Údolí Labe mezi Čelákovicemi a Lysou nad Labem skrývá lužní lesy ve dvou poměrně odlišných podobách.
Původní rezervace Lipovka byla v roce 1999 rozšířena o východní část vodní plochy někdejšího meandru Labe, na celkovou rozlohu 32,78 hektaru. Chrání se tu typický krajinný ráz středního Polabí se zbytkem tvrdého luhu (silné zastoupení dubu letního, charakteristické keřové a bylinné patro), s vlhkými loukami, mokřady, tůňkami a jezery říčního původu. Jarní porost je pestrobarevný květy dymnivek, sasanek a lesních orchidejí. Hnízdí zde 53 druhů ptáků (moudivláček, krutihlav, v poslední době slavík obecný). Žije zde větší počet i vzácnějších druhů bezobratlých.

Dostaneme se sem nejlépe po žlutě značené cestě z Čelákovic, na které se u čelákovického jezu setkáme s naučnou stezkou vedoucí až do Lysé nad Labem. První kilometr procházíme rekreační zástavbou u písečných pláží jezera Grado, které vzniklo z bývalého meandru Labe. Přejdeme po malebném můstku přes tišinu, a dále mezi chatkami až do lesa ve kterém najdeme hranici přírodní rezervace Lipovka – Grado.

Po žluté značce dojdeme až k bývalému hradlu Káraný na trati 231 kousek za bývalou kaplí svatého Václava. Hned za kaplí na chvíli odbočíme ze značených cest a přejdeme přes trať, kde začíná přírodní rezervace Hrbáčkovy tůně. Ta byla vyhlášena v roce 1988 na území vymezeném pravým břehem Labe, obcí Byšičky a tratí Praha – Lysá nad Labem. Uchovalo se zde několik zbytků bývalých mrtvých ramen Labe, dnes zcela oddělených od hlavního řečiště. Jde v podstatě o jezera říčního původu. Rezervace byla pojmenována po RNDr. Jaroslavu Hrbáčkovi, který zde po 2. světové válce prováděl rozsáhlé průzkumy. Zahrnuje hlavní tůně – Václavku, Kozí chlup, Labíčko, Byšičskou tůň – spolu s pobřežními rákosinami, bažinnými olšinami, vrbinami a břehovými nebo mozaikovitě roztroušenými lesními porosty topolu, jasanu a s běžným keřovým patrem. Žijí zde běžní i vzácní vodní ptáci (kachny divoké, lysky, ledňáčci a cvrčilky). Na zrcadlově klidné hladině rostou stulíky, na jaře jasně žlutě kvetoucí vodní květiny. Jako všechna velká mělká jezera, tůně pomalu zarůstají a dochází v nich k takzvanému zazemňování. Za dvacet nebo padesát let už jezera možná ani nerozeznáme. Mají velký ekologický význam, ať již jako rezervoár vody, nebo jako skutečný „studijní materiál“ podobného fenoménu.

Nyní se můžeme vrátit ke kapličce, a rozhodnout se kam dál. Máme několik možností. Návrat zpět do Čelákovic je tou nejkratší, naopak naučná stezka do Lysé nad Labem nejdelší. Proto zvolíme cestu střední – možná i zlatou – a po červené značce v poklidu půjdeme lesem do Lysé nad Labem. Cesta je to velmi klidná, jen občas zpestřená projíždějícím vlakem. Pokud s sebou budete mít děti zbožňující železnici, přijdou si rozhodně na své. A tak jako tak, cestou si příjemně odpočinete.

KAPLE SVATÉHO VÁCLAVA

Barokní kaplička svatého Václava se sochami andělů po obou stranách byla vybudována na přelomu 17. a 18. století. Na první pohled je patrná podoba s dílem Matyáše B. Brauna, toliko autorem výzdoby šporkovských barokních sídel. Lysá nad Labem byla majetkem rodu Šporků, stejně jako proslulý Kuks. V době baroka i tady Braun vytvářel fascinující díla, nikterak nezaostávající za jeho Ctnostmi a Neřestmi. Výzdoba zahrady zámku v Lysé je rovnocenná Kuksu. Ovšem autorem kapličky Braun nebyl – šlo nejspíše o jeho předchůdce, který zde vytvořil nejen zmíněné sochy u kaple, ale i dnes neexistující fontány a výzdobu zahradní zdi u poustevny dnes taktéž neexistující.

Autor: Jakub Karlíček